Krátce po devadesátých narozeninách českého historika docenta Jaroslava Opata (*11. dubna 1924) vycházejí jeho memoáry, v nichž se poutavým literárním stylem ohlíží za svými dramatickými životními osudy v peripetiích českých dějin 20. století.

Na jejich stránkách sledujeme autorovu nelehkou cestu za vzděláním, prožitky z totálního nasazení ve Vídni za druhé světové války, ideové a politické hledačství v prvních poválečných letech, nadšení a rozčarování z „nových zítřků“, opakované střety a konečný rozchod s komunistickým hnutím a následnou persekuci, vrcholící údělem disidenta, ale také dlouholetou úpornou badatelskou práci na líše novodobých českých dějin, balkanistických a masarykovských studií i jeho rozhodující roli při obnově Ústavu T. G. Masaryka a vzniku Masarykova ústavu Akademie věd v devadesátých letech.

Dílo přibližuje osobnost svého tvůrce, vysvětluje vývoj jeho názorů a postojů, zpřítomňuje nám poměry, osobní vztahy a rozpoložení, v nichž v různých dobách žil a pracoval, a představují mnohé pozoruhodné, známé i dnes již zapomenuté postavy, které potkal na své životní pouti. Spontánní osobní svědectví namnoze přerůstá individuální rozměr a přechází v nadčasovou generační bilanci, upřímně a otevřeně se vyrovnávající s mnohými problémy naší nedávné minulosti.