Román je stylisticky vytříbeným dílem tzv. nové subjektivity, literatury zachycující svět privátním pohledem autora, jehož vyprávění dominuje intimní život jedince se všemi jeho radostmi a strastmi uprostřed nevšímavé společnosti. Merzův text o Duboisovi, všedním Švýcarovi, je důkazem autorovy schopnosti jednoduchými literárními prostředky zachytit záblesk výjimečného nebo zvláštního v banalitě všednosti. V precizně komponovaných textech promlouvá o komplikované lidské existenci v ještě komplikovanější společenské skutečnosti dneška, odkrývá mnohdy netušené propasti v mezilidských vztazích, ale vždycky alespoň na okamžik nechává zazářit paprsek naděje v okamžicích prostého lidského štěstí.