Páté pokračování Krkonošských rodáků opět nabízí pestrou mozaiku životních příběhů pamětníků a pamětnic z Krkonoš či blízkého Podkrkonoší.

Ke svému rodišti má většina lidí dlouhodobou vazbu, která se s přibývajícími roky zpravidla zintenzivňuje a vytváří velmi hluboký vztah k domovu. Ačkoliv v průběhu dějin dochází ke dramatickým událostem, které přinášejí často ještě dramatičtější změny, pomyslné kořeny v půdě se s jistou nadsázkou zpravidla jeví jako věčné. Má na tom větší podíl příroda, nebo lidé? Nebývá výjimkou, když v pokročilejším věku lidé sepisují své paměti. Zpravidla proto, aby uchovali rodinnou paměť pro své potomky. Libor Dušek se již mnoho let seznamuje s těmito pozoruhodnými lidmi, jejichž životní osudy vám znovu nabízí.

První třetina knihy je věnována ústním i písemným vzpomínkám Bohuslava Janouška ze Stromkovic, malé vesničky západních Krkonoš. Jeho podrobné popisování každodenních strastí a slastí krkonošských horáků výtečně zachycuje proměnlivou atmosféru života ve 20.-50. letech 20. století, kterou už dávno odvál čas.

Alfred Tippelt zažil poslední fázi skutečného budního hospodářství. Do roku 1944 žil v rodné chalupě na Světlé hoře, pak musel narukovat do wehrmachtu a domů už se natrvalo nevrátil.

Marie Lustyková, rozená Finková z Podhůří se narodila do smíšeného česko-německého manželství, a tak ona i její rodina zakusila příkoří z mnoha stran.