Předkládaná práce představuje epigrafický soupis a vyhodnocení nápisového fondu v kostele sv. Mikuláše v Lounech pro období 16. až 18. století.
Kostel sv. Mikuláše v Lounech vznikl po roce 1517, kdy jej zničil, stejně jako velkou část města, rozsáhlý požár. Ve 20.-50. letech 16. století tak došlo k jeho znovuvýstavbě. Kostel je významný nejenom svojí pozdně gotickou architekturou, ale v neposlední řadě také epigrafickými památkami.
Kniha se dělí na dvě části. První představuje pojednání o metodických postupech, dochovaných nápisech a kulturně-historických souvislostech zkoumaných nápisů. Druhá část potom poskytuje kritický katalog všech dochovaných nápisů v kostele sv. Mikuláše. Jeho časové vymezení je dáno jednak počátkem výstavby kostela po jeho zničení požárem (1517), jednak koncem 18. století, což je doba, kdy standardní epigrafické katalogy ve střední Evropě končí své sledování. Autor při koncepci katalogu a popisu jednotlivých nápisů vycházel z osvědčené domácí i zahraniční metodiky. Byl nicméně nucen ji v některých ohledech adaptovat, neboť dosavadní etablované soupisové řady (Corpus inscriptionum Bohemiae, Deutsche Inschriften, Corpus inscriptionum Poloniae) se orientují především na klasické, nikoliv spontánní nápisy.
