Třetí díl "Vegetace Chráněné krajinné oblasti a Biosférické rezervace Křivoklátsko" završuje studii o rostlinných společenstvech zpracováním souboru dosud nepublikovaných nebo jen fragmentárně zmíněných vegetačních typů tohoto přírodovědecky cenného území. Vstupní kapitola přináší kritický pohled na postglaciální vývoj vegetace na severním pomezí Křživoklátska, který vznikl zpracováním nově získaných dat a jejich interpretací. Další kapitoly odpovídají klasickému zpracování v intenci předchozích dílů a týkají se acidofilních lemů, lesních pramenišť, lesních balvanišť, listnatých mezofilních až xerotermních křovin a lesů. Lesní společenstva, která jsou páteří oblasti, jsou v některých částech CHKO dosud zachovalá nebo mají přirozený podrost a lze je tedy klasifikovat. Lesy měly pro místní obyvatele vždy největší hospodářský význam a představovaly hlavní potenciál bohatství pro majitele a zdroj práce a obživy pro usedlíky. Historickému pohledu na vývoj lesního hospodářství je proto věnována úvodní část kapitoly o lesích. Následuje popis jednotlivých ekologicky příbuzných skupin lesních společenstev, z nichž mnohé jsou vzácné nejen na území Křivoklátska, ale i v celé republice. Jsou zpracována společenstva vrbových křovin a fragmentů stromových vrbin, mokřadních olšin a bažinných vrbin, lužních lesů, dubohabřin, suťových a roklinových lesů, bučin, jedlin a jedlových doubrav, teplomilných doubrav i acidofilních doubrav, acidofilních i bazifilních borů, rašelinných březin a také strukturálně i složením stálá společenstva akátin.Poslední kapitola, věnovaná klasifikaci rostlinných společenstev oblasti, sestává z doplňků k jednotkám popsaným v předchozích dílech a ze společenstev nově zjištěných při závěrečných terénních průzkumech. Celá práce je završena pohledem na vegetaci Křivoklátska z hlediska historicko-ekologických dat.
