Obdobně jako ve třetím díle, je materiálů k nehodám velké množství a rozbory nehod jsou obsáhlé. V podstatě lze konstatovat, že autoři řešili problém přeinformovanosti. To znamená, že v prvním díle byly publikovány všechny informace, které byly k dispozici. Totéž (až na výjimky) platilo i u druhého dílu. Ve třetím a čtvrtém dílu již autoři měli k dispozici tolik informací, že řešili, které informace nepublikovat.
Protože na nehody, ke kterým došlo po 1.1.1990 se vztahuje zákon na ochranu osobních údajů - zákon č. 499/2004 Sb §37 ve znění pozdějších předpisů, zejména odst. 6 je problém se zapůjčením archivních dokumentů. Pro zmírnění tvrdosti zákona existuje dohoda mezi Národním archivem a ÚCL, podle které musí žadatel dostat souhlas od ÚCL k nahlédnutí do těchto dokumentů. Tento souhlas Ing. Ladislav Keller od ÚCL získal s tím, že v knize nebudou publikovány údaje, podle kterých by bylo možné zjistit jména a další údaje o zúčastněných osobách. Vzhledem k tomu, že mnozí piloti, kteří byli účastníky nehod i před rokem 1990, dosud aktivně létají, případně pracují na vysokých postech u leteckých společností nebo ve státní správě, autoři dobrovolně vyhlásili embargo na osobní údaje o osobách zúčastněných na nehodách po roce 1985.
Ve čtvrtém díle knihy o nehodách československých dopravních letadel jsou rozebírány nehody proudových dopravních letadel československých dopravcù na celém světě a zahraničních dopravců na území Československa v období 1961-1992.
