Paměti významných osobností jsou vždy pro čtenáře velkým lákadlem v naději, že se dozví něco navíc ze zákulisí mezinárodního dění. Mohou však být i nesmírně cenným pramenem hlubšího studia, neboť mnohdy doplňují to, co je možno poznat ze studia oficiálních publikovaných dokumentů a vědeckých prací historiků. Třebaže paměti jedné osobnosti je jen málokdy možné označit za obraz dějin vlastního národa nebo státu anebo dokonce za příspěvek k doplnění a osvětlení širších mezinárodních souvislostí, paměti Jeana Monneta lze za takový velmi cenný pramen označit. Idea nejužší spolupráce evropských národů, a dokonce i jejich sjednocení, má sama o sobě dlouhé dějiny a nechybějí ani různé neúspěšné pokusy Evropu sjednotit. Z tohoto hlediska jsou Monnetovy paměti nesmírně zajímavé, když jako jeden z iniciátorů líčí velmi podrobně a výstižně první kroky ke spolupráci a dále k společenství a postupné integraci. Dnes už má idea „evropské unie“ za sebou mnoho let hledání, úspěchů i omylů, často zaviněnými i různými tlaky světové politiky, jež je nutno napravovat. V čele integračního procesu už stojí logicky zcela jiní lidé, ale protože historie je vždy zdrojem cenného poučení, mají Monnetovy paměti nesmírnou cenu pro všechny, kdo na konečný cíl – „Spojené státy evropské“ – nezapomínají a postupně k němu hledají cestu.