Případ naruby

Raymond Chandler si uvědomoval zdánlivou pokleslost prostředí, v němž publikuje, přesto se od něj neodvrátil. Naopak - už v oněch raných letech, před sérií svých velkých románů o Philu Marlowovi (1939), se rozhodl, že dokončí dílo, které ve stejném prostředí začal Dashiell Hammett, a povznese detektivku na vyšší úroveň. Což se mu v hodnocení z odstupu mnoha desetiletí podařilo.
  Čtvrt století po svých prvních literárních úspěších a dva roky před smrtí mohl Chandler s klidným srdcem napsat v jednom ze svých dopisů: "Vzít podřadný literární žánr a udělat z něj skutečnou literaturu, to je samo o sobě jistý úspěch. Netvrdím to na základě vlastních informací, ale zdá se, že stovky spisovatelů si dnes jakž takž vydělávají na živobytí psaním detektivek, protože jsem se přičinil o to, aby tento žánr získal uznání a dokonce i úctu."