KnihyOdborné a náučnéHumanitné a spoločenské vedyHistóriaAdamité

Adamité

Historie a vyhubení husitských naháčů

Jiří Jukl

Vydavateľstvo: Dokořán, 2014

Počet strán: 168

Brožovaná väzba
Čeština

Vypredané

Zadajte e-mail a budeme vás informovať, keď bude kniha dostupná.

Dostupné v dvoch knižniciach. Požičať v knižnici

Naši škriatkovia odporúčajú

Slzotvorca - Čierna ruža - Erin Doom, Cosmopolis, 2024

Viac o knihe

#kresťanstvo #husitstva

Adamité neboli „naháči“ byli jednou z nejzajímavějších sekt nejen husitské doby, ale ve své podstatě celých našich dějin. Vyrostli jednak z domácí duchovní tradice, z chiliasmu (očekávání brzkého druhého příchodu Krista), jednak byli ovlivněni náboženskými proudy z ciziny. Významným impulsem pro rozvoj adamitství byla také eucharistická nauka táborského kněze Martina Húsky, který usiloval o znovuzavedení starokřesťanských hodů lásky – agapé. Autor ve své knize mapuje dějiny této sekty od zformování Húskovy náboženské skupiny, přes její radikalizaci a vyhnání z Tábora, až po nalezení útočiště na ostrově na řece Nežárce, odkud podnikala přepady okolních městeček. Adamitská hereze nakonec přiměla Jana Žižku, aby zasáhl... Kniha nám přibližuje středověký svět s jeho duchovními i světskými spory na pozadí husitských válek.

Čítať viac

Počet strán: 168

Väzba: brožovaná väzba

Rozmer: 140×210 mm

Hmotnosť: 220 g

ISBN: 9788073636012

Rok vydania: 2014

Edícia: Bod

Naše katalógové číslo: 185282

Jazyk: čeština

Vydavateľstvo: Dokořán

Kategorizácia

Knihy

Odborné a náučné

Humanitné a spoločenské vedy

História

Našli ste nepresnosti? Dajte nám, prosím, vedieť!

Hodnotenia

3,0 / 5

3 hodnotenia

	1
	0
	0
	2
	0

Recenzie čitateľov

Kniha je zajímavým seznámením se s fenoménem husitských adamitů, velmi užitečný je závěrečný seznam pramenů. Nicméně jako čistě historická - odborná publikace tato kniha selhává. Místy shledávám nedostatečné seznámení s určitým jevem, někde protimluvy, ignorování dílčích historických debat... nejvíce bije do očí autorova představa o samozřejmé důvěryhodnosti pramenů - tu sice dokládá jistou argumentací, nicméně ta je někdy zcela nedostatečná, jindy lze chvilkovým zamyšlením se zcela vyvrátit autorovo tvrzení. Čítať viac

Kniha je podle mého názoru hlavně velmi dobrým shromážděním historických pramenů k fenoménu Adamité. Byť, jak uvádí prof. Čornej ve své knize Jan Žižka, neshromáždil úplně všechny písemné prameny! Snahou autora nebylo nastínit vlastní teorie, ale popsat, co všechno se v literatuře k tomuto tématu objevuje. A to se myslím povedlo! Čítať viac

Tento príspevok prezrádza dôležité momenty deja, preto je skrytý, aby sme Vám nepokazili pôžitok z čítania.
Historie a vyhubení husitských naháčů

V říjnu roku 2014 se na knihkupeckých pultech objevila zajímavá novinka – studie Adamité, kterou napsal teolog a historik Jakub Jiří Jukl a již vydalo pražské nakladatelství Dokořán. Adamité, kteří se „obrátili v smilstvie ohavné“ (Chelčický), jsou v české historii mimořádným jevem a dobře ilustrují vzrušenou atmosféru začínající husitské revoluce. Náboženské vytržení husitské doby zde dosáhlo svého vrcholu. Kariéra adamitů byla přitom dost krátká: působili na Táborsku zhruba od března do října 1421 a celkem mohlo jít tak o čtyři stovky osob. Jak vidět, nezáleží na množství, ale na kvalitě jedinců. I hrstka lidí někdy dokáže udělat pěkný brajgl, viz třeba chartisty v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století.
Marxisticky orientovaná historie, která věnovala husitskému revolučnímu hnutí značnou pozornost, interpretovala tuto dějinnou událost v pojmech třídního boje. Protože však do obrazu uvědomělé chudiny, usilující o nastolení spravedlivého společenského pořádku, sexuální excesy adamitů právě dvakrát nezapadaly, měli někteří dřívější historikové sklon tento poněkud „pohoršující“ aspekt husitství zpochybňovat. Juklova nezaujatě a fundovaně napsaná studie čerpá ze všech známých pramenů a skýtá (v rámci možností, jimiž historikové disponují) objektivní popis tehdejšího dění.
Autor nejprve načrtává kontury doby, jež vedla ke vzniku husitského hnutí, a dále se zabývá třemi ideovými kořeny adamitství: 1. chiliastické hnutí na počátku husitské revoluce, 2. eucharistická nauka Martina Húsky, 3. učení cizích sekt z okruhu „bratří svobodného ducha“. Stručně shrnuto: V brzké době dojde ke skonání věků, Táborité jsou božími mstiteli a mají potírat nepřátele, v eucharistii není přítomen Kristus, ale Bůh je naproti tomu v každém pokrmu – v hrachu, kroupách, mase, ale též v pivě nebo ve vodě. Húska se nezastavil u pouhého popření transsubstanciace, ale rozhodl se zrušit mši coby „večeři papežskou“ a nahradit ji starokřesťanskými hody lásky, tzv. agapé. Z vlivů cizích sekt zde sehrály roli zvláště myšlenky „kacířů“ z Francie a Pikardie (dnešní Belgie).
Počátek slavení agapé v Húskově skupině klade autor do období prosince 1420. Koncem ledna byl však Húska zajat a uvězněn panem Oldřichem Vavákem z Hradce. Jeho uvěznění zařídil sám Žižka. Souviselo to s prohlášením radikálů, že upálí všechny kněze, kteří slouží mši v ornátech a kteří se jim dostanou do rukou. Zůstalo sice jen u slov, ale i tak to vzbudilo velký rozruch, hlavně mezi Pražany. Žižka, který si nepřál rozkol mezi Táborem a Prahou, usoudil, že neuškodí vsadit horkokrevného ideologa na nějaký čas do chládku. Jednu věc však nedomyslel. Húska byl vzdělaný člověk, absolvent teologické fakulty UK, a své ovečky ještě dokázal jakž takž udržet v mezích. Během jeho nepřítomnosti se však ke slovu dostali teologicky méně zdatní, avšak o to exaltovanější jedinci, jako Petr Kániš nebo kovář Rohan, a slavení agapé se začalo zvrhávat v orgie. Táborská obec si podle všeho vyžádala Húskovo propuštění z vězení v naději, že své stoupence dokáže zklidnit, ale bylo již pozdě. Džin vypuštěný z láhve se už zpátky nacpat nedal.
Táborská většina vypověděla Húskovu radikální frakci do Příběnic, což bylo docela ohleduplné řešení. Bludaře tím do jisté míry izolovali, ale zároveň s nimi neztratili kontakt. Húska zklamaný z toho, jak se mu věci vymkly z rukou, se od adamitů stále víc distancoval. Posléze byli sektáři vyhnáni i z Příběnic a rozptýlili se po okolních lesech. Žižka však, opět z politických důvodů, pokládal za nutné zasáhnout důrazněji a nechal sektáře pochytat a upálit. Nechytil ale zdaleka všechny. Některé prameny hovoří o padesáti upálených osobách, jiné pouze o čtyřiadvaceti. Poslední zbytky adamitů v počtu asi stovky osob, mužů i žen, se uchýlily na ostrov obtékaný řekou Nežárkou. Pro sektáře bylo toto místo zhmotnělým rájem, a proto na něm pobývali nazí. Oblékali se, minimálně do zbroje, pouze když pořádali loupežné výpravy do bližších i vzdálenějších vesnic a měst. Něčím se živit museli. Bohužel nerozlišovali, zda drancují na panství katolické nebo kališnické šlechty. Důsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Žižka se svým vojskem zaútočil na tuto poslední baštu adamitů 21. října 1421. Navzdory početní převaze Žižkova vojska to byl tuhý boj, protože sektáři se bránili velmi houževnatě. Asi šedesát adamitů v tomto boji padlo, zbylí byli zajati a usmrceni později. Autor píše:
„Odpor sektářů byl patrně živen fanatismem a pocitem, že nadchází konečná bitva mezi dobrem a zlem. Je pravděpodobné, že adamité nepochybovali o svém vítězství, a jak svědčí Žižkův list, předpokládali, že všichni nepřátelé oslepnou a nebudou jim moci ublížit. Jedině tímto fanatismem, který patrně zaskočil i otrlé Žižkovy bojovníky, lze vysvětlit, že přibližně stovka nahých blouznivců dokázala poměrně dlouho odolávat několikanásobné přesile zkušených a dobře vyzbrojených válečníků. Na druhou stranu měli adamité k dobru terénní překážku, totiž potok Řečici a okolní mokřady, které museli útočníci překonat. Také pohled na nahé bojující blázny, zejména ženy, jistě nepřispěl ke zvýšení bojové morálky mezi Žižkovými vojáky. Jak praví Vavřinec, po skončení boje se mezi pobitými a zajatými našel jen jediný muž, který měl spodky. O adamitské Marii, která bojovala nahá, mluví zase Locustarium. Navíc víme, že alespoň někteří z adamitů byli zkušení bojovníci.“ (strana 102)
Epizoda skončila, idealisté byli zmasakrováni a život šel dál. Adamité se našimi dějinami mihli tak rychle, že ani nestačili sepsat nějaký teologický spis. Škoda. Jenže proč psát svitky, když člověk věří, že se samo nebe brzy svine jako svitek?
V autorově medailonu mimo jiné čteme, že J. J. Jukl od roku 2000 pravidelně pořádá historickou Bitvu o brod pod hradem Zbořený Kostelec, která je jednou z největších husitských akcí u nás. Navrhuji, aby se od příštího roku za účelem připomenutí památky adamitů pořádala též Bitva o ostrov. Původní ostrov sice už neexistuje, protože Nežárka od 15. století v některých detailech změnila své koryto, ale nepochybně by se našla jiná příhodná lokalita v nedalekém okolí. Dát dohromady stovku představitelů adamitů z řad našich nudistek a nudistů by také jistě nebyl problém. Ani o kostýmy husitů není v Čechách nouze. Jsem přesvědčen, že tato kulturně-historická akce by vzbudila zájem diváků, a to nejen z řad historiků. Čítať viac

Vydavateľstvo Dokořán

Nakladatelství Dokořán vzniklo v roce 2001 a dosud vydalo více než 600 titulů, z nichž asi 1/3 tvoří překlady z angličtiny, francouzštiny, němčiny, holandštiny, čínštiny, italštiny, polštiny a ruštiny. Od počátku se zaměřujeme na populárně-naučnou a odbornou literaturu s výběrovými přesahy do kvalitní beletrie a poezie. Mezi naše hlavní autory patří z českých například Václav Cílek a Ludvík Vaculík, ze zahraničních pak John D. Barrow, Jeremy Clarkson, Michio Kaku, Stephen Hawking, Mario Livio, Simon Schama či Mariusz Szczygieł.

Čítať viac

10,89 €

Top autori

Top série

Adamité

Historie a vyhubení husitských naháčů

Naši škriatkovia odporúčajú

Viac o knihe

Nahlásiť chybu

Hodnotenia

Recenzie čitateľov

Vydavateľstvo Dokořán

Adamité

Historie a vyhubení husitských naháčů

V ktorých knižniciach majú túto knihu?

Adamité

Naši škriatkovia odporúčajú

Viac o knihe

Nahlásiť chybu

Hodnotenia

Recenzie čitateľov

Vydavateľstvo Dokořán

Poznáte nový čitateľský profil?