Dvě různé ženy, v různé době, ale přesto se spoustou společného. Tereza, zvaná Panda, právě prožívá rozchod, vrací se zpět k rodičům. Řeší své psychické problémy a svůj život. Jako svou diplomovou práci píše o Marii, člence odboje, která, mimo jiné, u sebe schovávala Terezina pradědečka, který chtěl utéct přes hranice.

Na knize se mi asi nejvíc líbil příběh Terezy, kdy řeší svoje psychické problémy. To, co tam popisuje, je v dnešní době hodně běžné a mnoho z nás se v ní uvidí.

Určitě zajímavá byla část o životě Tereziných rodičů, kteří prožívají spoustu stejných problémů, jako jejich vrstevníci. Obzvláště pohled otce na svůj život byl udělaný moc pěkně.

Příběh Marie byl fajn, chvílemi opravdu napínavý, ale trochu mě mrzel konec jejího příběhu.

Kniha je napsána nesmírně čtivě a ač se tam probírají závažná témata, bylo tam spoustu situací, kdy jsem se musela smát nahlas.

Pár drobností mi v příběhu vadilo a nesedělo, ale i tak byla kniha moc pěkná a doporučuji k přečtení.

Strašně bych si přála, aby se mi zrovna tahle kniha líbila. Autorku mám ráda a sleduji, téma znělo skvěle, ale tím to bohužel končí. Příběh je celkem poutavý, ale pokažený velkým množstvím spisovatelských klišé. Závěr je přeplácaný a velmi krátký. Začátečnické chyby takové ráže, že se jeden z hlavních hrdinů představí a po několik stránek jmenuje Jan, aby se po zbytek knihy jmenoval Tomáš. Budování napínavého příběhu odehrávajícího se v minulosti je v závěru smeteno dvěma větami. Dvě hvězdy za humor mezi hlavní hrdinkou a kamarádkou a za poutavý příběh v 50.letech. Tedy až na ten závěr.