Kanadský zpěvák, básník a spisovatel L. Cohen se stal hudební legendou, přestože měl původně ambice literární. Právě o tom vypráví jeho prvotina - silně autobiografický román z roku 1963 Oblíbená hra, po němž Cohen o tři roky později vydal už jen knihu Nádherní poražení (Argo 1996) a svoji romanopiseckou dráhu uzavřel. Literární teoretici se ve spojení s jeho literární tvorbou vyjadřují o próze navýsost básnické, dekadentní, obskurní, módní a erotické. Oblíbená hra je napsaná formou mozaiky skládající se z drobných epizod, které líčí dospívání a raný mužný věk bohatého židovského mladíka z Montrealu jménem Breavman. Vzpomínky z dětství se prolínají s rozhovory s jeho současnou dívkou Shell a průběhem této Brevmanovy "oblíbené hry", vztahem s dlouholetým kamarádem Krantzem a setkáním s matematickým maniakem, božím prosťáčkem Martinem na letním táboře. Ač mu všichni slouží jako inspirace na cestě k umění, na to, aby se stal umělcem, je musí nakonec opustit a vyrazit do světa na vlastní pěst.
(...) Mistrovský způsob, jakým do hlavního hrdiny, montrealského umělce Breavmana, otiskuje osmadvacetiletý Cohen svou duši folkrockového Casanovy, připomíná pozorovatelskou přesností Čechova, názorností kameramanské detaily z Ejzenštejnových filmů.
Dvě skvělé literární výmluvy písničkáře Cohena
JIŘÍ ČERNÝ, MF DNES, 04.09.1998
(...) Autorovi se daří vtáhnout svého nepostradatelného protihráče, čtenáře, do světa plného barev a vůní, které je třeba vždy znovu a vždy nově zkoumat a nacházet. Leckdo se u prózy Leonarda Cohena nevystříhá apriorní nedůvěry, která se zakládá na obecně rozšířeném názoru, že folkový písničkář nemůže sepsat literárně a umělecky svébytné dílo. V tomto případě však nedůvěra není na místě.
Hlas mladého Leonarda Cohena zní v románu Oblíbená hra jistě
Klára Cabalková, LIDOVÉ NOVINY, 01.08.1998