Když nemůžeme cestovat, můžeme se smát
„Typický izraelský humor samozřejmě neexistuje, až na to, že já se jím už několik desetiletí docela obstojně živím.“ Ephraima Kishona (1924–2005)
Humorista Kishon rád pracoval s nadsázkou, ve svých autorských i životních postojích však zůstával realistou: jeho knihy byly přeloženy do 33 jazyků a vyšly v nákladu 36 milionů výtisků. Stačilo přitom málo a rodáka z Budapešti potkal tragický osud mnoha clenu jeho rodiny.
Přežil několik koncentračních táborů a jen náhodou se mu podařilo utéct z transportu směřujícího do vyhlazovacího tábora Sobibor. Po válce a studiích pracoval jako redaktor humoristického časopisu, ale totalitní praktiky komunistu mu vlast znechutily. Riskoval raději dobrodružný útěk do Izraele. Pro nás je zajímavé, že začal cestou na veletrh do Prahy.
Tam však Kishon nedojel. Vystoupil v Bratislavě a s pomocí izraelských emisarů přejel tajně v nákladním vlaku, ukryt pod balíky slámy, hranice do Rakouska. Teprve v „zemi vyvolené“ se z Maďara Ferenze Kishonta stal Izraelec Ephraim Kishon. Živil se v manuálních profesích a veškerý volný čas trávil studiem hebrejštiny, o níž později prohlásil, že způsob psaní písma je v rozporu se všemi „mezinárodními pravidly dopravy“.
Již po dvou letech však byl schopen psát do místních novin, vydat dvě knihy a od roku 1952 psát do deníku Maariv denní satirické sloupky. Vydržel v tom celých dvacet let.
Kishon byl humoristou všedního dne a situací, které se sobě podobají kdekoli na světě. Přidejme k tomu dar originálního humoru spolu se smyslem pro vyhraněnou pointu a máme tu recept, jak získat mezinárodní obec čtenářů i uznání recenzentů. Jeden z nich, Charles Poor, v listu New York Times napsal: "Kishonovi zanedlouho literární kritika přisoudí místo vedle Šoloma Alejchema a Marka Twaina." A jaké místo mu přisoudíte vy, milí posluchači, po poslechu půvabných povídek o strastech i slastech cestování?
Hynek Pekárek